Když vyrazíme na běžky, je to vždycky velká zábava. Začne to již výběrem trasy. Této činnosti věnujeme velikou pozornost, protože chceme vědět kudy by se mohlo jet. Víme, že vybranou trasu nikdy nedodržíme, ale opravdu nás baví dívat se do mapy. Mapy jsou moc pěkné a obsahují spoustu obrázků panáčků na běžkách s vysvětlivkami: Běžecká trať. Někdy obsahují i panáčky na kolech a také panáčky na sjezdovkách, popřípadě rozhledny či díry a různé fleky neznámého původy. Milujeme také průvodce po Berounce, zvláště pak roztocký jez.
Běžky příliš nemažeme. Buď již obsahují příliš mnoho vosku z let minulých či předminulých nebo obsahují dostatek vosku z návštěvy u šikovnějších lidí, jako je například Ivana, která ví, jaký je rozdíl mezi fialovým a červeným voskem, protože vlastní vosky s návodem, který není psaný ve staroslověnštině.
Na běžkách děláme různé věci. Houpeme se na houpačkách. Navštěvujeme kostelíky. Zita má velmi dlouhé běžky, které nerada sundavá. Umí vylézt dlouhé schody na náměstí. Prodírá se hustým houštím v lese. Ale není jediná šikovná! Uprostřed pralesa se nám podaří objevit vlek, prokličkovat a nikoho, kromě sebe nesrazit. Umíme vyrobit obrovské krátery do sněhu svým vlastním pozadím. Rozbíjíme si ústa při sjezdu po štěrku. Kličkujeme mezi stromy a přeskakujeme potoky. Nadáváme pouze sprostě.
Běžkujeme rádi. Máme vlastní styl. My nebruslíme. Nejezdíme klasiku. My se
plácáme. Dost hustě.
...Lucinka, Kuba, Ondy a Martinka
My jezdíme zkratkami! To nás baví. Zeptáme se rodičů milionkrát na cestu. Na první křižovatce uhneme z trasy. Uprostřed cesty si odpočineme u chaty Věčného mlčení. Na druhé křižovatce potkáme rodiče. Tak vypadá naše běžkování.
