Postřehy Ivana Pilařové z nultého zkušebního
HEC Triatlonu 2007
Už 5 let mám ve skříni brusle a čekám, kdy mě kdo donutí se na ně postavit. Pořád je dost výmluv, proč to nejde - za měsíc běžím maratón, za další týden jedu cosi na kole a blíží se zimní sezóna, co kdybych si něco udělala a nemohla jezdit na lyžích…Důvodů, proč něco nejde, je prostě po ruce vždycky dost a dost. Nejlepší bude donutit se sama, aby už nešlo couvnout. Zkusím po, myslím velmi úspěšné, akci CYKLODEZOB uspořádat závod na bruslích a přihlásit se na něj a důvod je na světě. No, přece nepotáhnu lidi do Jizerek na pár kilometrů na bruslích, zkusíme triatlon - jezdit na kole umí všichni a běhat taky (už asi od dvou let věku). Termín je hodně předem stanoven na 1. 9. 2007.
Někteří účastníci vzali přípravu velmi vážně, například si koupili brusle a začali jezdit (přestavte si Plecha stojícího poprvé v životě na bruslích v 6 ráno na cyklostezce v Modřanech, případně Tondu připravujícího se potají večer před závodem v garáži), jiní začali přímo závodem na o tři čísla větších bruslích (Martina týden před triatlonem vystřihla 10 km závod v Liberci na Mirkových bruslích), jiní týden předem přijíždí obhlédnout trať a trochu potrénovat (Zita, Martina, Jana, Péťa, Evžen). Došlo také k přeměření trati - brusle na hrázi se pojedou 3x tam a zpět, okruh na kolo a běh má 12,5 km, na kole se jede dvakrát, pak se to samé jednou běží.
Tradičně jako na předchozích sportovních akcích nás do poslední chvíle napíná počasí - celou noc lije, moc nespím a přemýšlím o mokrém asfaltu na hrázi a klouzajících kolečkách, o věcech dvaceti lidí v mokré trávě, naštvané Zitě, která chtěla na brusle nutně suchou trať. Při představě zmoklého Martina sedícího 4 hodiny na dešti se stopkami raději děsem usínám. Nicméně v 8 ráno u Kapličky se rojí cyklisté s velkými brašnami a batohy, na většině je vidět, že se jim z auta do deště nechce. Některé předstartovní výrazy účastníků jen dokazují, že do nadšení mají daleko (viz foto). Martin po ranním buřtu vypadá celkem smířen se vším. Kupodivu jsme veškeré věci odstěhovali na hráz. Eliška zametá startovní prostor, Martin v obléká předstartovní igelit profesionálních běžců (dodal Plech). Asi podesáté dnes začíná pršet (na fotkách je počasí dobře vidět…), Eliška rozevírá deštník nad hlavním rozhodčím (foto dokazuje, že Martin vypadá docela spokojeně), fotografky jsou připraveny, je 9.00 hodin, můžeme začít.
Začíná dvojka Zita a Plech, dále pak po 3 minutách startují další dvojice. Zita se rozjede rychlostí rychlíku, ostatní zírají. Máme i normální jezdce (Ondy, Kuba, obě Martiny, Libor) a pak takové pseudozačátečníky, kteří jsou rádi, že se udrží na nohou (já, Jitka, Tonda, Plech), Jana rázuje vedle Péti s hůlkami a Evžen běží. Plech dokonce vyvinul takovou rychlost, že má i ROZMAZANOU FOTKU (tu jsem tam nechala, ostatní jsem drsně smazala). Všichni se dokázali vmáčknout mezi účastníky poutě na Kristiánov (v Jizerkách jsem nikdy nepotkala více lidí, některé z nich hned třikrát) a po dojezdu bleskově sedají na kola a mizí v kopci na Královku. Díky intervalovému startu to ze začátku vypadalo, že nikdo nikoho nepotká (kromě autobusů, těch jsme potkali všichni dost ve všech kolech), ale brzy bylo vše jinak. Různě se předjíždíme a hecujeme, někteří jedou na Novou Louku (hlavně, že si zrovna Martina a Zita týden předem přijely projet trať…). Předjíždím na kole Péťu s pokřikem "Dávej, dávej!" a v zápětí se bavím tím, jak Jana vysvětluje, že jsem od něj nic nechtěla.
Při běhu se startovní i výkonnostní intervaly smrskly tak, že do cíle jsme doběhli všichni během 40 minut. Na hrázi před cílem ze sebe všichni vydali maximum:
- Michal vypadá jak sprinter v Ósace,
- někteří běžci mají obě nohy ve vzduchu (viz foto, rozhodně ale nehledejte moji fotku),
- usmívá se i Lucie!!!
- naprosto dokonalou fotku má Plech, z jeho úsměvu by nikdo nepoznal, že na kole havaroval. Předpokládám, že se takto tvářil i na pravidelných ranních bruslařských trénincích se Zitou (závidím),
- i všichni ostatní se podívejte na svá cílová fota - vyzařuje z nich spokojenost, radost z pohybu, možná i úleva, že jsme to přežili. Kolikrát se za "běžný" den či týden takto usmíváte???
Výsledky nejsou podstatné, ostatně si je můžete přečíst v příloze.(pozn je to v excelu) Některé výkony stojí za samostatný komentář:
- Martina P. má druhý nejlepší čas na bruslích !!!,
- Jirka K. má nejlepší kolo na kole (nikoliv nejlepší celkové kolo, to má Libor),
- Jitka předběhla Evžena - je vidět, že na maratón Jitka trénuje opravdu poctivě,
- Evžen ač místo bruslí běžel, zdaleka neztratil tolik času, kolik by se zdálo, protože se nepřezouval, měl druhé nejlepší kolo a třetí nejlepší běh, což celkově vyneslo třetí místo na "bedně",
- Péťa skoro celý běh běžel, na kole zkoumal autobusy a byl jediný, kdo je na trati vítal,
- Kuba měl den, kdy běhal pouze rovinky, bohužel si vybral špatný závod - převýšení jednoho okruhu bylo 225 metrů,
- následkem toho Libor přeběhl Kubu, což je snad největší překvapení závodu,
- Jirka K. na běhu chtěl dle vlastních slov přežít, vybral si však špatnou taktiku, neboť se pokoušel držet Evžena do kopce. Neudržel se a po pár kilometrech si za vodiče vybral mě, pro změnu z kopce… Přesto však přežil a vůbec nedopadl špatně,
- Plech si na kole také vybral vodiče - Tondu (to tedy sáhl dost vedle, Tonda mě pravidelně zválcuje na všech cyklistických závodech o mnoho minut, protože to na kole fakt umí) a protože se rozhodl zrychlit zrovna na šotolině z kopce, nedopadl úplně měkce,
- Zita svým asertivním chováním vůči majiteli chlupaté bestie před Královkou zařídila, že ostatní nebyli bestií sežráni, neboť pes byl následkem jejích nadávek uvázán,
- Jana s Péťou dosáhli absolutně nejlepšího času, za což byli odměnění tím, že nás všechny viděli dobíhat,
- Péťu je třeba pochválit, že to vůbec absolvoval, byť měl zkrácenou trasu, o Janě ani nehovořím, její přístup a hlavně účast na našich šílenostech dávno obdivuji,
- Lucie jednoznačně vyhrává soutěž v eleganci v jízdě na bruslích, dále smekám před jejím rozhodnutím běžet dlouhou trať po týdenním florbalovém soustředění,
- 
Martina s Michalem - ti mě už dostali jednou na Cyklodezobu, když tam jako nebyli a nakonec vyhráli. Tady měli půjčené brusle, Martina byla na bruslích druhá a Michal třetí a navíc byl druhý celkem!!! Mladost, radost, co jiného na to říct.
- Ondymu to nejelo na kole, ani nemůžu věřit tomu výsledku, nicméně, je to důkaz toho, že i muži mají své dny (na triatlonu v Německu před týdnem mě nedal šanci na kole ani v běhu),
- Tonda se na startu tvářil jako že je bláznivý dědek a co tady dělá (ještě včera se mu doktoři hrabali v koleni), na bruslích ale jel jak ďas, kolo je jeho parádní disciplína, na běhu se trápil asi nejvíce ze všech, ale doběhl a tím zvítězil především sám nad sebou (díky, že jsi přijel),
- 
Martina B. předvedla letmý start z auta přímo na brusle, nevěděla moc kudy vede trať na kolo, ale nakonec s pomocí Přemka se neztratila a oba vypadali, že jsou moc spokojení.
Poděkování patří především Martinovi, který v tom nečase poctivě měřil nejen čas, ale i všechny myslitelné mezičasy (všechny výsledky jsou k dispozici v příloze).
Děkuji také technické podpoře ve složení Míša, Eliška a Iva - hlídaly nám kola a věci, nafotily všechny fotky (zároveň děkuji Tondovi za spolupráci na fotogalerii). Byly jste moc dobré, přesto chci Míšu a Ivu pozvat za rok na zkrácenou trať závodu.
Nakonec chci poděkovat Evženovi, který v pátek večer potmě značil trať a celou noc přemýšlel, zda šipky vydržely déšť.
Závěr nultého ročníku se odehrál v restauraci a pak u nás doma, ohlasy jsem zaznamenala kladné, záporné jste si zřejmě špitali mezi sebou. A tak jsem tedy usoudila, že nultý ročník se vydařil (ten, kdo z realizačního týmu objednával počasí, bude poučen, že na brusle musí být suchý asfalt) a že se snad rádi zúčastníte prvního ročníku HEC Triatlonu v září 2008 (přesný termín oznámím včas). Pro bloudivší mohu slíbit, že trať bude stejná a všechny mohu ujistit, že jsou srdečně zváni na další (tj. první) ročník.
A úplně na závěr - Přemek poznamenal, že pokud budou Hecířské akce tohoto druhu růst tempem roku 2007, nebudeme časem dělat nic jiného, než sportovat. Se značnou nadsázkou musím potvrdit - ano, to je můj cíl.
Ivana Pilařová
Začíná dvojka Zita a Plech, dále pak po 3 minutách startují další dvojice. Zita se rozjede rychlostí rychlíku, ostatní zírají. Máme i normální jezdce (Ondy, Kuba, obě Martiny, Libor) a pak takové pseudozačátečníky, kteří jsou rádi, že se udrží na nohou (já, Jitka, Tonda, Plech), Jana rázuje vedle Péti s hůlkami a Evžen běží. Plech dokonce vyvinul takovou rychlost, že má i ROZMAZANOU FOTKU (tu jsem tam nechala, ostatní jsem drsně smazala). Všichni se dokázali vmáčknout mezi účastníky poutě na Kristiánov (v Jizerkách jsem nikdy nepotkala více lidí, některé z nich hned třikrát) a po dojezdu bleskově sedají na kola a mizí v kopci na Královku. Díky intervalovému startu to ze začátku vypadalo, že nikdo nikoho nepotká (kromě autobusů, těch jsme potkali všichni dost ve všech kolech), ale brzy bylo vše jinak. Různě se předjíždíme a hecujeme, někteří jedou na Novou Louku (hlavně, že si zrovna Martina a Zita týden předem přijely projet trať…). Předjíždím na kole Péťu s pokřikem "Dávej, dávej!" a v zápětí se bavím tím, jak Jana vysvětluje, že jsem od něj nic nechtěla.